ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII A LITERATURY VYDÁVÁ KLUB MODERNÍCH FILOLOGŮ. REDAKTOŘI JAN MÁCHAL, JOSEF JANKO A PROKOP MIR. HAŠKOVEC. Vyjimečné z místo pravidelného o za o̟ v slovinštině. Napsal Fr. Ramovš Stč. sníti světa, s světa. Napsal Fr. Trávníček. Poznámky a příspěvky k českému slovníku etymologickému. Napsal Jos. 8 . 13, 113, 209 Metrický rozbor Vocelova Labyrintu slávy. Napsal Dr. Viktor Novák 19 Příspěvky k vzájemnosti českoslov. jihoslovanské. Podává K. Paul. 25, 124 Nejnovější poesie srbská se zvláštním zřetelem k poesii vlastenecké. Slov. dvojice jelenь-olenь, lanьji. Napsal Prokop Lang. 32, 127, 205 K vokalisaci předložek a předpon v češtině. Napsal Fr. Trávníček . 101, 198 K studiu slovenštiny. Napsal J. Menšík 105 Neznámé dopisy Pavla Jos Safaříka Bart. Kopitarovi z r. 1830–1. Podává 193 ÚVAHY: Jakób Handel: Problém rodzaju gramatycznego. (O. Svitavský) 167 Nový příspěvek k otázce o vlivu věty hlavní na způsob věty vedlejší v jazycích germánských. Píše Dr. Otakar, Svitavský Studie o Zeyerově »Amisu a Amilu« II. Napsala V. Pihertová UVAHY: Novější publikace francouzské a dánské z obecného jazykozpytu. (O. Vočadlo) 262 . 89, 183, 281 III. Část romanistická. ČLÁNKY: O některých zvláštnostech francouzských předložek. Napsal Dr. Ota Dubský 70 Studie o Zeyerově »Amisu a Amilu«. III. Napsala V. Pihertová . Josef Bédier a textová kritika. Napsala Dr. El. Netiková ÚVAHY: Henri Chamard: Les origines de la poésie française de la Renaissance, Jean Bonnerot: Romain Rolland, sa vie, son oeuvre. (J. Kopal) Cr. Helmut Hatzfeld: Paul Claudel und Romain Rolland. (J. Kopal). 91, 188, 183 Jak známo, pravidelným zástupcem praslovanského jest ve slovinštině 1); v některých případech však mámę u, které jest objasněno pouze částečně. M. Murko W. u. S. I. 109 se domníval, že máme z vlastně toliko v slovích suženj, muka i nuja, a tamže myslil, že nepravidelné zastoupení samohlásky u jest vyřešeno tím, že slova suženj a muka jsou ze srbochorvatštiny, nuja pak je podle Štreklja, Slav. Lwk. 40 (Sitzber. Akad. d. Wiss. Wien, phil.-hist. Kl. 50) produktem skřížení slovinského noja a z němčiny vypůjčeného muja (Mühe, srv. sthn. muo[j]an). Tim ani zdaleka není vyčerpán materiál, jenž nám ukazuje u za 9. V následujícím chceme přehlédnouti tento materiál celkově a podle možnosti též všude zjistiti, odkud přišlo nezákonné u. Jsou to přede vším slova: moditi, sqmьńa, nąžda, gnąsō, *snębokʊ, tuńe *tone, soporε, *sqsebb, tqchnoti, minoti, trenqti, gqsz, bobinō, tysošla, grąziti, chrąstati, gqzʊ, *chqtb, grqdʊ, dqti, toga, sąžońo, mąka >cruciatus, *vqdʊ, qdica, kmenotvorné -q-. V slovích muditi, sumniti, nuja a gnus máme změnu q-u již v praslovanštině, viz Vondrák, Vgl. Gr. I. 126 násl. a Aksl. Gr2 138 násl., Aksl. Gr.1 74 násl. V gnus, nuja a muditi jest 9, kde je máme (na př. v stcsl. mqditi; gnąšati sę; pol. nędza), sekundární a etymologicky jest oprávněno pouze u; o̟ povstalo tím způsobem, že měkké podnebí, které při bezprostředně předcházejícím nasálním n, m otvírá vchod do nosové dutiny, zůstalo v této situaci i při vyslovení následující samohlásky u, která pak přešla přes u vo Slovinská slova mají tedy zde původní vokalism. V slově sumniti pak (Trubar: sumnite T 57:346; fumni CO:29b; Jumnid CO:138a; Dalmatin: nefumnezhi Mos. 181a) jest už v psl. oprávněno g; sloveso sice znělo zprvu *sʊmonêti, avšak vlivem substantiva somona (srv. pamęto proti po-monéti) nabylo tvaru sqmonêti; q stálo bezprostředně před nosovou souhláskou, proto mohlo dialekticky povstati ustupování dvou za sebou jdoucích týchže poloh měkkého patra, kterėžto ustupování způsobilo, že při o začal nedostavovati se otvor do nosové dutiny; tak přešlo > ou, které již v praslo 1) Místo budeme v dálejšku z důvodů technických klásti pouze o; nedorozumění je vyloučeno. |