(strany množného tvaru srv. u Dalmatina: vluvili I. 123b, polushili I. 125a); neb mysliti zde na chorvatský vliv pro solodo 14b neni na místě. V slovích hrústati, hrustánǝc, kde ukazují všecky ostatní slovanské jazyky ke kořennému ą (jakož i slovinské dial. kokoš se hrosti v Bělokrajině) kromě polštiny, která má vedle chrąst také chrustać, chruścieć, chruszcz, máme přiklonění k onomatopoetickým útvarům souznačným chrupati (slovin. hrupeti, hrupati, hrumtati atd.), pol. chrupać, gruchać, gruchotać a pod. Vedle pravidelného góza »Hinterbacken, Falte (stcsl. *gozó) máme ve spisovném jazyku také gúza; tvaru gúza se užívá na Goricku (Kras), kde beztak každé o přešlo v u, a ve východním Štýrsku a v Bělokrajině, kamž přišel z Chorvatska. Doleňské adjektivum gúzast faltig, kterého užívá též Korutanec Jarnik, dostalo pak své u od souznačného gúbast faltig, runzlicht.. > Často máme z za o také v příponách kmenotvorných: Lobud Dalm. Mos. 94a, 161b; Bibl. I. 67 a; peruti Trub. Pav. 22a; Dalm. Bibl. I. 117a; 277b; 331b; Joh. Bapt. SP. I. 43 (3X); nom. sing. perut Dalm. Bibl. I. 235 (4X) proti lobod (a labud) Megiser Dict.; loboda gen. sing. Japelj SP. I. 434; perouti Küzmicz NZ. 47, prekmursky: peròut; goreňsky: perôt (viz LMS. 1880, 167). Zde máme prostě zaměňování různých přípon, jaké pozorujeme též u jiných přípon; srv. jastreb a jastrob, jereb a jerob (v Rezii), paqkō a *paękʊ (v slovin. dialektech: pajenk), varuh a varih, mačeha a mačoha atd. Slovo grud »Brust, Busen je mladé vypůjčené slovo ze srbochorvatštiny. Pravidelný tvar píše Gutsmann (korut. dial. hrod) a máme jej dále ještě v slovích ogrodje, ogrôd a v adjektivu ogródən »surový, protivný, hnusný, jež nepatří k rus. grostokʊ, Berneker EW. 356; k významovému přechodu srv. novoisl. pusumaður násilník z kořene *teu- nadmouti se, naběhnouti, nabubřeti‹ a dále ř. ẞpevdos hrdost«, lett. grůds »silný«, alb. grɛnd oteklina«, <*g"rendh-, z čehož je i slov. grąda. Rovněž je ze srbochorv. nadût, jež zní na Goricku pravidelně nadôt. Cigale uvádí též pravidelný infinitiv nadóti (nadmem). Spisovný jazyk užívá nyní jen nadúti, jehož u nastalo skřížením se slovesem duti-dują (slovin. duti, dujem; impf. dúvati; perf. dúniti). Ze srbò̟chorvatštiny jsou ještě vypůjčena v starší době suženj (srv.-Dalm. Sushnom Mos. 162a; Megiser: fushen), viz Murko 1. c., což Japelj učenou etymologií opřel o sloveso služiti (srv. flúshen SP. I. 65, 66...), v novější době pak jako spisovná slova túga, túžen, túžnost (pravidelně máme togota, otóžen a v Rezii tóha) a múka, múčiti (poprvé u Ravnikara, Zg. muke IV. 315; Shvab, Zg muzhéniz 184), kdežto v frisinských památkách přichází moku I. 27. V slovinštině bychom vzhledem k štok. mùka, rus. mùka čekali *móka; protože tento tvar jest úplně stejný s tvarem móka farina, národ jej opustil a vzal z němčiny martra, martrati. Na slovinském východě však, kde užívají za »farina melja, zachovalo se *móka >cruciatus< dodnes. Tak uvádí již Dalmatin v Reg. k Mos. 181a a k Bibl. útvar moka za prekmurské nářečí, muka pak za chorvatštinu (to opsal též Megiser do svého Dict. s. v. Marter a Plag). Jinak by > v prekmurštině *móka muselo dnes zníti *mòuka, máme však jen moka, mòke trpěti, srv. ještě Küzmicz: moka NZ. 308, 448; u kajkavce Pergossiche: moku Decz. 85, a při tom již mukum 16 (o okrsku • < viz Afsl Ph 3, 313). Dnešní prekmurské mòka, jež odpovídá doleňskému *móaka, jest analogie podle feminin s prvotným přízvukem na příponě na př. dòga, gòba v Prekmuří, róa ka, tróa ha atd. v centrálních nářečích, což jest zase jenom analogie podle oněch feminin s přízvučným suffixem, jež mají v kořeni etymologické o (na př. nóaga, kóa za, kóa sa atd.); analogii způsobilo totéž střídání přízvuku ve skloňování při *róka jako při nóaga. Prekmurské nářečí, které jest nejbližším sousedem chorvatštiny, převzalo ještě více slov su, na př. ùtroba, kùča a z téže příčiny také nářečí v Bělokrajině (zejména jižní část podél Kolpy); vût uzené maso< (v Nerajci; též v Gribljích, viz Nahtigal ČJKZ. II. 123), údica, mûš, zûb, vrûč a j. o̟. > Zvláštní oddělení pak co do střídnice u za ą tvoří tyto starší slovinské tisky: Ene duhoune peisni z r. 1563, Cerkouna ordninga、 z r. 1564 a vydání Spangenbergovy postilly podle Kreljova překladu v r. 1578. U těchto tisků spolupracovali jako korrektoři resp. vydavatelé Chorvati (Juričič, Štepan Istranin, Alex. Dalmata), a jich rukám třeba připisovati u za o. Strany prvních dvou jsem o tom již pojednával v AfslPh. 37, 126-127, strany třetího (v. ještě LMS, 1894, 207) podávám v následujícím některé příklady, na př. z III. dílu: preftuplienie 4b; hozhu I. sing. 5a (2X), 12a; Ruke 7a; Rukah 7a, 8b; snuterniem 7b; pod niu inu zhes niu 13a; tri Tifuzha 5a; tolikain tyfsuzh 22a; Goluba 25a; 26b, 27a; vause... ganutia ferza 34a; Vternutyu oka 90a; goruzhi 43a, goruzho 62a, goruzhim 59a, tushno 43b; vsdignul 46b; Magnul 48a; shyuuzhiga 51a; voliu acc. sing. 3a, 4a, 5b; budemo 4a (2X), 6b (2X); Orushie 30a atd.; z Kreljova slovinského nářečí jsou převzaty: Tyfozh 24a (2X)) Tyssozh 24a, 90b, 120b, Tysozhe 98b; shiuozhega 52b (a shiuezhega 51b, 54b) atd.; jest však pochybné, máme-li připisovati Kreljovu dialektu anebo chorvatštině příklady jako: pogrusil 26b, 27a; minuzhemu 28a, minuzha 33a, 49a (v. ještě: Nei Telefna ganuzha minuzha Luzh 33a), minuzhu 51b a v I. díle: minuti 118b (2X), minule (jako adj.) 130a. Stč. sníti světa, s světa. Napsal Fr. Trávníček. Tuto vazbu uvádím jako typ podobných vazeb, skládajících se ze slovesa začínajícího se souhláskou s a buď z prostého genitivu nebo z genitivu s předložkou s. Jde mi hlavně o vazbu s genitivem prostým. Několik dokladů stč.: shladiti čeho: nebo odpusť tomuto lidu vinu nebo shlad mě swych živých knih Alb. A 5a; slúpiti mysli: (královna) swey mysli ten strach slupy Kat. 2568; sníti světa: král Filip swyeta snyde Alx. V. 114; svatý Prokop swyeta snyde Dal C. 114b; kněz Bedřich swyeta snyde tamt. 124b; biskup Heřman swyeta snyde tamt. 112a; nevieš, že mi swyeta snyty? Vit. 35b; složiti sebe: sloziecze sebe všicku zlobu Jeron Mus. 17a; spásti, spadnúti čeho: některá (ovce) snad skaly spadne Alx. V. 1118; spadlay koruna našie hlavy Štít. ř. 92a1; seprati čeho: máme také i my poskvrny swych dúš sepraty Štít. ř. 67a2; ssazovati čeho: pyšného a mocného ssazuges stolyczie jeho pýchy Jeron Mus. 31a; sstúpiti čeho: (=nč. postoupiti komu co): knieže a páni Benátčané s ní (s královnou) smlúvu udělali, že jie sstaupili jednoho zámku Lobk. 68a; mám jemu (králi) Malešova bez zmatku sstúpiti ArchČ. VI, 22 (z r. 1410); strhnúti čeho: (Pavel) popadl jemu (Matěji) samostřel a šíp jemu (s) samostřela strhl Ol ort. 51; svléci sebe: Swleczte sebe,. starého člověka Jeron Mus. 17b. Gebauer v. Hist. ml. I, 479 vykládá světa sníti ve Vit., Alx.. V. a spadne skály v Alx. V. za s světa sníti a spadne s skály, t. j. vidí tu jeden z případů splynutí dvou s a připomíná: »domnění, že by to byly pády bez předložky, je nesprávné.« Podle těchto případů bylo by na snadě vykládati, že psané shladiti svých knih, seprati svých dúš atd. je vyslovované shladiti s svých, seprati s svých atd. A to se skutečně děje: Spina ve vydání Kat. připojuje v závorce s k svéj (mysli) a podobně Prasek ve vydání Ol ort. K onomu výkladu vedl Gebauera bez pochyby ně. zvyk, který v takových a podobných případech má zpravidla genitiv s předložkou s: sejíti se schodů, spadnɔuti se skály, seskočiti s koně, sestoupiti s vozu atpod. Myslím, že domnění, jehož správnost Gebauer popírá, není veskrze mylné. Uvedl jsem ze Štítného doklad: spadlaj' koruna našie hlavy. Zde přece nemůže jíti o splynutí předložky s se začátkem slova následujícího a přece je tu prostý genitiv. Ani v dokladech z Lobk. a ArchČ. nelze mluviti o splynutí dvou s. Již tyto doklady svědčí, že se v starším jazyce užívalo prostého genitivu. Bylo by arciť možné se domnívati, že tu jde o napodobení genitivů světa, skály a pod., které vznikly ze s světa, s skály. Toto domnění bylo by sice málo podobno pravdě, ale kdyby nebylo jiných svědectví proti němu, možné by bylo. - Prostý pád vyskýtá se při slovesích složených s jinými předponami než s vedle vazby s pádem předložkovým i v novém jazyce, a to zpravidla jak upozornil Zubatý v NŘ. I, 238 u sloves s významem přeneseným: dobýti čeho, dojiti (= dosáhnouti), dosíci, dopadnouti koho, napadnouti koho, oblehnouti, obsaditi město, zbaviti se čeho a pod. Ale také u sloves s význa 1) Tovačovská kniha ortelů olomouckých (z let 1430-1689). Vydal V. Prasek v Olomouci 1896. Cituji stránky vydání. Předložka s přidána vydavatelem. mem nepřeneseným mívá nová č. prostý pád: předejíti koho, přelézti, přeskočiti co a j. Z nářečí sem náleží tyto případy: opavs. *odejíti koho: čy jich zdravy rozum odešel? Polívka, Povídky lidu opavského a hanáckého 94; val. *odemříti koho: obá rodičé už Vlka odemřeli Slavičinský, Vlk Krampotů 101; středobeč. otstúpiť čeho: dyš sem sa tag začala modliť, tož ňa to (sen) otstúpilo Kašík 109; vých.-slovens. pripatrac se komu: pjesek l'eži, voda b'eži a verba se mu pripatra Czambel, Slovens. reč 236. Již samy tyto novoč. případy stačily by na důkaz, že v dokladě ze Štít. ř. je prostý genitiv našie hlavy od původu, nikoli analogický; a podobně genitivy jednoho zámku a Malešova (sstúpiti) z Lobk. a ArchČ. Ale pak se lze s právem domnívati, že také v psaném světa sníti atd. může jíti o prostý genitiv od původu, nikoli jen vzniklý ze s světa, neboť není viděti příčinu, proč by se slovesa složená s předponou s byla odlišovala vazbou od sloves s předponami jinými. A konečně je ještě jedna příčina, proč není třeba aspoň vždy vykládati, že genitivy světa, skály atd. vznikly ze s světa, ⚫s skály. To je okolnost, že starší jazyk užíval v podobných případech vůbec častěji prostých pádů, než je zvykem dnes. Několik příkladů: dojiti čeho: české vojsko toho města dogyde Dal C. 147b; • túto cestú jdi, až i hory vysokéj doydess Gest Kl. 182; (mnich) vyšed... nočního času z kláštera... [69a], tajně otcova domu. dossed (celý den se potuloval) Jeron Mus. donésti sě čeho: aniž se to tehdáž doneslo ucha tvého Br. Is. 48, 8; aby se věc ta Pyrrha donesla Hrub Lobk. (vyd. Truhlářovo), 90; jestliže se donese (ta řeč) pánóv JMtí, že budeš trestán! Svěd. praž.2 48 (z r. 1526). dovésti čeho: ta cesta dowede pravé blažnosti Štít. Mus. 118a2; (Bartoloměj) kázaním svých úst mnohé lidi dowedl světlosti královstvie nebeského Mat. 145a. napásti čso: (sv. Augustin) napadu (= napadv, napad?) kníhy kacieřov manicheóv... podržal sě jich bludu Štít. Mus. 140a2. nazřieti koho: (bože), rač mě dnešní den nazrzyety tak milostívě Modl. 26a; svatú M. Madgdalénu naplňenú sedmi běsy nazrzyel jsi tamt. 3b. 26a. otběhnúti koho: (dívky) mne svázány tuto odbyehu DalC. otjiti koho: kteřížto (mudrci) když uslyšěchu, krále odgidechu Koř. Mat. 2, 9; (nepřátelé) nenalezše jeho na tom miestě, kdež jsú jeho odessly, nuž se do háje, hledajíce jeho po křoví Mand A 206b1; nalezl pan Mikuláš, ano žena jeho umřela, kteréžto byl odssel Mill. 7a. otjieti koho: ješto (částka) gyey (Marty) nebude otyata Alb A 84a. 2) Erbenovy výpisy z knih svědomí, chovaných v měst. arch. pražském ; otištěny v Obzoru (r. 1855), na str. 40 a násl. otlúčiti čeho: by nebyli otluczeny té nebeské radosti ti, ktož slúžie jie (sv. Dorotě) Vít. 90b; ten sě je člověk jedno tělem otluczyl světa (swyeta) Alb A 34b; aby sě člověk otluczyl swyeczkeho utěšenie tamt. 42a; abychom nebyli odluczeny věčného spasenie Mat. 11a; (apoštolové) byli obecného hluku odluczeny Štít. ř. 61a1; býti boha odluczenu Štít. Sáz. 4a2; odluczen budeš všeho dobrého Štít. Bud. 159. otskočiti čeho: chci znamenie položiti, po nichž by, ké jest která (láska), brzo poznal a zlé (lásky) odskoczyl Štít. ř. 94a2; když v tom (ve lži). bude poznán, odskoczie jeho lidé, všem bude lacin Štít. Mus. 68b1. otstúpiti čeho: tohoto světa otstupiti Túl. 85b; (Rusové a j.) by... byli svých modl odstupiecze Alx. B. 236; (dva svatí) než by odstupyla spravedlné viery Štít. ř. 45a2; když smrt příde, odstupye všeho (lidé) Hom. Klem. 2a. otvésti čeho: chytrý ďábel, když nemóž koho odvésti panenstvie ani sliby ani hrozú Štít. E. 78, 37. přídržěti sě čemu: aby (duše) najvýš dobrému sě przydrzala Štít. Vyš. 16b1; tomuť se dobro nám jest przydrzyety Modl A 5a. přijednati sě komu: dobrým lidem sě przygednaty Alb A 21a. přilúčiti čemu: (sv. Dorota) buohu nábuožně poděkovala, jenž ji ráčil svatým děviciem a mučedlniciem przyluczyty Pass. Klem. 62a2. 11b2; přimiesiti čemu: smiech bolesti bude przymyessen Štít. Vyš. přirovnati komu: bude przyrownan múdrému muži Mat. 95a. zpoviedati sě čeho: zpowiedachuu sě swích hřiechóv Mat. 34a; velí se nám král nebeský našich hřiechóv zpowíedaty tamt. 34a; Zpowjdati se, vyznávati se hříchův Vel. Quadr. 1897. Vedle těchto vazeb s pádem prostým užívalo se — často v téže památce v jazyce starém, ba nejstarším, také vazeb s pádem předložkovým. Ku př.: shladiti s světa: shlazy (vás) s tohoto světa Pass. Klem. 106a2. sníti s světa (biskup) s tohoto svěda snyde Dal C. 101a; s tohoto světa snyty Dět Jež. 4a; někteří segdu s světa Brig. 44b1. otjieti ot koho: nebude ot nie otyata na věky Alb A 84b. otlúčiti ot čeho: neodluczyl jich (hříšníků) od sebe Vit. 37a; kto nás odluczí od milovánie buožieho Mat. 96b; odluczyty od božie milosti Štít. ř. 58b1; (duch) odluczeny ode všie tělesné hrubosti Štít. Bud. 93. otstúpiti ot čeho: otstupyw ot nich Alb A 56b; jakoby buoh od ňeho odstupyl Štít. Vyš. 18b2; od zlého světa odstupie (= part.) Pass. 311. přirovnávati k čemu: przirownawagy jě (lazebníky) k horníkóm Hrad. 135a. Atpod. Několik příkladů na slovesa složená s předponou s (sstúpiti s nebe a pod.) uvedl jsem v tomto časopise VII, 200.3 3) V tomto článku na str. 200, ř. 2. a 3. čti siesti místo sésti a na ř. 25 Mand A 206b1 m. 806bi. |